Rozhovor s designérkou značky ma re – AMS Marií Rejfovou

30.11.2018

Nečekané materiály, smyslnost, kult těla i dekadence. Síla, kvalita, vytříbenost i výrazné barvy v geometrických vzorech. To je label Marie Rejfové, úspěšné návrhářky, umělkyně i vysoce oceňované technické designérky, která od roku 2015 v Amsterdamu vlastní svůj label ma re - AMS. My vám s ní nyní přinášíme rozhovor.

Žijete v Amsterdamu. O Nizozemí se všeobecně ví, že je hodně napřed, co se například ekologie týče. Jaké jsou trendy materiálů a využíváte je?

Trendem jsou recyklované a organické materiály. Ostatní musí být ekologicky odpovědně barvené a tištěné. Já používám textilie z recyklovaných plastikových komponentů (polyestery a polyamidy), textilie vyrobené ze starých textilií. Materiály odebírám u velice speciálních výhradně italských a francouzských firem, které zaručují produkci pod ekologicky odpovědným dohledem.

Jak se v Amsterdamu žije?

Je to víc disciplinované než v Čechách a věci tu prostě jdou podle plánu. Úřady navíc velice podporují malé podnikatele. Ale chybí mi příroda a prostor, kterého mám v Čechách daleko více - mám statek v Dolanech u Jičína v Českém Ráji. Tam bych chtěla mít jednou studio. V Amsterdamu mám ale vlastní byt s miliónovým výhledem na moře a hausbóty. Já už vlastně nepatřím ani do Čech, ani do Nizozemska, pokaždé, když jsem v jedné z nich, tak mi něco chybí z té druhé.

Jak jste se tam vůbec dostala, díky studiu?

Ano, díky studiu na Gerrit Rietveld Academie, kde jsem studovala módu a textil. V Praze jsem chodila na vyšší odbornou školu oděvního návrhářství a na výměnném pobytu v Amsterdamu mi holandská strana nabídla studium tam.

A proč jste zůstala?

Po studium jsem měla hned stáž v International Dance Theatre of Amsterdam a pak navazovala stáž u Puma Black Label. V Čechách pro mne nebyla práce a v Holandsku už jsem měla zázemí v módní branži. Díky tomu, že jsem byla všeobecně technicky zdatná v módě, tak jsem si celkem jednoduše našla místo jako technický návrhář. Každý by tu chtěl totiž navrhovat, ale nikdo neumí šít.

Ve své kolekci využíváte také materiál Steiff od výrobce slavných medvídků.

Je to klasika a já klasiku miluji. Je to německá kvalita a já si stojím za kvalitou produktu na prvním místě. Také mi to přijde jako super vtip (jako dítě máte medvídka jako nerozlučného přítele, a v dospělosti kabát). Jako feministka také obdivuji zakladatelku firmy Steiff a její příběh.

Na fotografiích vaší kolekce vidíme Janu Plodkovou, řekněte nám něco o vaší spolupráci.

Janinka je moje kamarádka a spolužačka už od gymplu. Už naši rodiče spolu chodili do školy a na zábavy a pak jsme spolu dlouho dělaly studentské divadlo. Bylo to super! Jana je moje múza, moc pěkně se s ní pracuje, je to profík a kámoška. Moc ji obdivuji! 

Využíváte umělé kožešiny, jaký je váš vztah a postoj k pravým kožichům?

Hrůza, nesnáším je a jsou tak "nemoderní"! Mám lepší vztah se zvířaty než s lidmi. Mám koně Goru už 27 let a 3 rezavé kocoury.

A váš názor na pravé kožešiny tedy?

Použití pravé kožešiny je známé už od pravěku, ale to byl rovný boj mezi člověkem a zvířetem. Nesouhlasím se zvířecími farmami, o čemž tento byznys je. Teď už máme takovou technologii, že můžeme napodobit zvířecí kožich z vlny jiného zvířete, takže se jedná pořád o pravou kožešinu, ale bez masakru.

Můžete srovnat českou a nizozemskou klientelu a styl?

Holanďanky jsou pragmatičtější, sportovnější a šetrnější, chtějí více vypadat jako podle nějakého modelu. Nemají tolik vkusu, jsou konceptuální a studené. Ve své zóně nosí stretch jeans, koženou bundu a tenisky. Češky mají rády ženskou módu, nosí sukně a šaty. Pak jsou tu ale i takové Holanďanky, které mají chuť se obléci a nezajímá je cena. V Amsterdamu je také díky turismu hodně skvělých concept storů.